Nevzpomínej, Pane, na provinění naše ani našich předků a netrestej nás za naše hříchy.
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu * v rozhorlení svém mě netrestej!
Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu * uzdrav mě, jsem z hlouby otřesen.
Na dno vyděšena je má duše * jak chceš, Pane, dlouho otálet?
Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, * pro své slitování zachraň mě!
Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene; * kdo by v podsvětí tě velebil?
Už jsem vysílen svým naříkáním, každou noc jen pláčem lože skrápím, * slzami své lůžko promáčím.
Oko mé je hořem zakaleno, * stárnu z tolika svých nepřátel.
Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí, * neboť Pán mé nářky uslyšel.
Uslyšel Pán volání mé prosby, * vyslyšel Pán moji modlitbu.
Ať se poděsí mí nepřátelé, * ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci, i Synu * i Duchu Svatému.
Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky * a na věky věku. Amen.
Modlitba křížové cesty je především jedinečný způsob, jak vědomě propojit to těžké v našem životě s Kristem a s mocí jeho lásky, jak si uvědomit a prožít, že na životní těžkosti nejsme sami.
Svým vtělením s námi Ježíš navždy spojil svůj život, a to tak intenzivně, že všechno, co žijeme, prožívá spolu s námi.
Právě proto, že náš Pán prošel křížovou cestou před námi, neboli prošel utrpením ve všech možných podobách, je nám i v našem trápení blízko a rozumí nám. Ve spojení s Kristem může být všechno těžké, co prožíváme, Boží mocí proměněno v životodárnou zkušenost.