(V neděli po 6. 1.)

   Janův křest byl slavnostním dotvrzením proměny duchovního života k dokonalosti vyznáním hříchů a nápravou – pokáním. Ježíš, ač dokonalý, kterého nemohl nikdo vinit z hříchu, přijal křest, aby dobrým příkladem povzbudil jiné, „aby se naplnila všeliká spravedlnost“, aby posílil autoritu  svého předchůdce a dal nahlédnout do svého vztahu k Otci a Duchu sv. Ten se zjevil ve viditelné podobě holubice a Otec slovy přesně charakterizoval Syna láskou a zaslíbením. Na břehu Jordánu tedy, před početnými svědky a před zahájením veřejného působení se měl svět dovědět o tajemství, že Ježíš je Syn Boží. V Nazaretě při zvěsti o lidském počátku Spasitelově se poprvé děje zmínka o třech osobách, sdělení andělovo je ale téměř soukromé – u Jordánu se tomu tajemství dostává zveřejnění.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)