(V pátek týden po slavnosti Těla a Krve Páně)

   Oslava dobroty a lásky Kristovy. Do srdce umisťujeme z mravní oblasti to nejušlechtilejší“ dobrotu a lásku. U Krista je to láska nekonečná a věčná: „Láskou věčnou jsem tě miloval“ (Jer 31, 3) a „svým, kteří byli ve světě, projevil lásku mírou největší“ (Jan 13, 1). Žel, my lidé ve vděčnosti Kristu zaostáváme, odplácíme urážkami a nevděkem, na smír nemyslíme. Ten rozpor palčivě pociťovaly zbožné řeholnice jako sv. Mechtilda, Gertruda a zvláště Markéta Alacoque a snažily se podávat náhradu zadostiučiněním za sebe i za druhé. Tak se rozšířila a zmohutněla úcta k dobrotě a lásce Kristově, k jeho Srdci, spojenému podstatně s druhou božskou osobou, plnému dobroty a lásky. Smír je možno uskutečňovat zvláštní pobožností k Srdci Páně a smírným sv. přijímáním v první pátky nebo první neděle v měsíci.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)