(Ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice)

   Je vyznáním víry a osvědčením vděčnosti za svátostnou Kristovu přítomnost mezi námi. U zrodu slavnosti byla řeholnice v Lutychu, bl. Juliána (1209). Tamní arcijáhen, pozdější papež Urban IV., dal r. 1246 pro celou církev souhlas k oslavě, která zobecněla až r. 1314. Liturgické texty připravil sv. Tomáš Akvinský. Pozornost byla věnována Tělu pod viditelnou způsobou chleba, v nejnovější době zdůrazněna i úcta ke Krvi Kristově, a tím i k oběti. Úcta nabyla podoby holdu Kristu Králi, tj. aby nebyl jen uzavřen ve svatostánku, ale aby prošel kolem lidí a jejich příbytků, požehnal jim a přijal projevy oddanosti.  U čtyř oltářů se zastavuje, čtyři evangelisté tu mají příležitost podat zprávu o závěti poslední večeře. Tam přijímá naše prosby, klanění a odtud dává všem své požehnání.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)