(Bílá – podle šatu, který oblékali nově pokřtění ten den.)  Hlavní židovský svátek, úplný sváteční klid. Mrtvé tělo Kristovo se stopami mučení a ranami po hřebech a ranou od kopí v boku – ta byla pečetí za celou tragédií – odpočívalo v těsném skalním hrobě. Ježíš pro svět neměl existovat, on ale i za hrobním kamenem zneklidňoval svědomí viníků své smrti. Stráž římské posádky, objednaná od předáků národa se souhlasem vladaře měla zabránit každému, kdo by se pokusil vejít do hrobu, i z něho vystoupit; vchod byl ostatně úředně zapečetěn.

   Bohoslužbu tvoří bdění s přípravou čekatelů křtu, kteří měli duchovně prožít s Kristem pohřbení, aby s ním byli křestní vodou vzkříšeni. Na začátku posvěcený oheň, velikonoční svíce a světlo, „světlo Kristovo“, budou ozařovat novou slavnou bohoslužbu. Křestní voda se světí, křestní vyznání s případným křtem se konají ve mši sv., která již zastupuje vzkříšení

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)