„Velký“ pro oběť života Krista, Syna Božího a člověka, za lidstvo všech věků. Uskuteční se největší tragédie, jakou zinscenovala lidská zloba a nenávist vůči nevinnému Zachránci. Ježíš je znovu souzen mocí duchovní (veleradou) i světskou (Pilátem), potupen bičováním jako bouřící se politický nespokojenec, zesměšněn přestrojením jako král s korunou z trní, je pohaněn králem Herodem jako duševně vyšinutý. Římský prokurátor se sice snaží vyhnout se tomu nejzazšímu: vyřknutí ortelu smrti, ale je poštvaným lidem donucen souhlasit i se způsobem nejpotupnější smrti určené pro vzbouřené otroky, s ukřižováním. Ježíš si nese sám nástroj umučení cestou plnou vyčerpání i bolesti na místo popravy, kde mezi dvěma zločinci přibitý na dřevo je vztyčen nad světem, který přišel zachránit – spasit. Asi tři hodiny pozvolna umírá se slovy odpuštění. Tragédie je zesilněna úkazem na slunci a zemětřesením. Je výjimečně pohřben v soukromém hrobě, a to velmi spěšně; západem slunce totiž nastává největší židovský svátek, který nesmí být ničím rušen, ani pohledem na mrtvého.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)