Den nekvašených chlebů, kdy se slavnostně jedl velikonoční beránek, památka „Poslední večeře Páně“. Beránek připomíná vysvobození a záchranu Izraele z egyptské poroby. Jako otec s rodinou slaví Ježíš večeři veliké noci se svými učedníky, dá jim příklad vzájemné úsluhy jako projevu lásky umytím jejich nohou. Největší odkaz, závěť potvrzenou vlastní krví, dá sám sebe přeměnou chleba ve svoje tělo a vína ve svou krev, tj. ustanoví oběť nekrvavou, kterou se bude trvale zpřítomňovat jeho krvavá oběť na kříži. Moc nad svým tělem a krví dá apoštolům, posvětí je na kněze slovy: „To čiňte na mou památku!“ Předpoví zradu apoštola Jidáše a zapření Petrovo. Přednese obsažnou řeč na rozloučenou, po ní odejde vstříc utrpení do zahrady na úpatí Olivové hory, aby s modlitbou prožil smrtelnou úzkost a vydal se dobrovolně násilí. Je zajat a jako zločinec spoután, odveden do vězení a narychlo svolaným soudem odsouzen na smrt pro rouhání, že se vydává za Syna Božího.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)