Sv. Františka Římská, vdova a řeholnice (1384 – 1440). V mládí ji vábil klášterní život. Na přání otcovo a radu zpovědníka se však provdala za zámožného Vavřince de Ponziani. Osvědčila se jako vzorná manželka a matka (měla 6 dětí), skromná, zdvořilá, ale i dosti vážná. Viděla svého anděla strážce usměvavého, když konala dobré, ale zesmutnělého, když k dokonalosti více chybělo. Čekaly ji vážné zkoušky: manžel byl ve válce raněn a poslán do vyhnanství, dům vydrancován  a nejmladší syn vzat jako rukojmí. Se všemi se ale shledala. Založila a po smrti manželově řídila družinu paní a dívek, které podle jejího vzoru vedly duchovní život s charitativní náplní, ale nevázaly se obvyklými řeholními sliby.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)