Sv. Řehoř Veliký, papež a učitel církve (* kol. 540, + 604), z rodu Anticiů v Římě. Po předběžném vzdělání se stal vyšším úředníkem, dokonce císařským pretorem Říma. Smrt otcova a vstup matky do kláštera změnily směr jeho životná dráhy. Zděděný majetek věnoval na zřízení šesti klášterů na Sicílii a sedmého v Římě, do něhož potom sám vstoupil, ostatek určil k podpoře chudých. Byl činný u papežského dvora, vyslancem v Cařihradě, opatem, zamýšlel být misionářem v Anglii, jednomyslně zvolen papežem. Všestranný v řízení církve i Říma za vpádu Langobardů, za moru a v následném hladu vynikl v obnově kázně a zdokonalení církevního zpěvu (má po něm název „gregoriánský“) a ač více nemocný než zdravý je autorem řady spisů (Moralia, Kniha o správě pastýřské, 4 knihy rozmluv a 40 homilií). Od něho je název pro papeže: „Sluha sluhů Božích“.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)