Kalendář

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Roční Měsíční Týdenní Dnes Vyhledat Přejít na měsíc
Památka sv. Basila Velikého a Řehoře Naziánského, biskupů a učitelů církve
sobota 02 leden 2021, 18:00

Sv. Bazil, biskup a církevní učitel (+ 379), se narodil v rodině s desíti dětmi v Caesarei Kappadocké. Vzdělání čerpal v Cařihradě i v Athénách v oboru řečnictví, lékařství i v matematice, nějaký čas provozoval právní praxi. Stejnou péči věnoval duchovním vědám, cestoval po Egyptě i Palestině, aby poznal život poustevníků. Sám se usadil na břehu řeky Iridy, kde se k němu přidružil kolega ze studií Řehoř Naziánský. V chudobě, pokoře a bratrské lásce skládali spisy a posvátné zpěvy, vedli jiné ke společné modlitbě a práci. Takové družině poustevníků napsal řeholi „velkou“ i  „malou“. Biskup caesarejský ho chtěl mít pomocníkem, vysvětil ho na kněze a když zemřel, Bazil byl zvolen nástupcem. Zřídil ústav pro chudé, nemocné (i malomocné), pocestné i sirotky a několik klášterů. Jako dobrý řečník a spisovatel bojoval proti arianismu, konal důstojně bohoslužbu – je také podle něho nazvána – napsal 5 knih o božství Kristově, výklady a listy.

   Sv. Řehoř Naziánský (330 – 389), biskup a učitel církve, rovněž z Kappadokie, spolužák Bazilův na studiích v Řecku. „Byli jsme hrdou dvojicí tam mezi Řeky“ – vzpomíná. Sám byl povahy zasněné, byl rád, když mu byl Bazil oporou. Vlastní otec jako biskup ho posvětil na kněze a Bazil později na biskupa  a určil ho pro biskupství, které sám založil. Když se naskytla příležitost, vrátil se k stařičkému otci, aby mu v úřadě pomáhal. Z Cařihradu, kde všechny kostely ovládli ariáni, ho žádali katolíci, aby jim byl arcibiskupem. Za něho se tam konal r. 381 sněm všeobecný a byl odsouzen arianismus. Konec života prožil na zděděné usedlosti jako poustevník. „Žiji mezi skalami a dravou zvěří, oheň nikdy nevidím, obuv nenosím...“ – sám píše. Je autorem bohovědných pojednání o božství Ježíše Krista a Ducha sv., básní a listů. I vlastní životopis napsal ve verších: “... pro nás bylo něčím velikým to, že jsme křesťané, a tak být nazýván křesťanem jsme považovali za vznešený titul“ (z oslavné řeči).

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)

Místo Klášterní kostel Žatec