Sv. Norbert, biskup a zakladatel řádu (* kol. 1080, +1134). Syn hraběte z Genepu v Porýní, spřízněný s Jindřichem IV. Určen k duchovnímu stavu, stal se kanovníkem ve svém rodišti Xanten, ač ještě nebyl knězem. Své povolání nebral vážně. Změnil se, když byl při jízdě na koni za zábavou v bouři omráčen bleskem. Přijal svěcení, vyžádal si souhlas ke kázání všude a s několika druhy založil řád kanovníků s prvním klášterem v Prémontré. Kázal neúnavně až onemocněl, v Antverpách úspěšně překonal bludné učení o svátostech, zvláště o úctě k Nejsvětější svátosti kazatele Tanchelma, na sněmu ve Špýru byl zvolen arcibiskupem pro Magdeburk. Tam musel řešit nejednu obtíž v hájení práv církve, byl proto také vícekrát v nebezpečí života. Se sv. Bernardem stál na straně právoplatného papeže Inocence II., odříkáním a námahou se vyčerpal. Pohřben byl v řádovém kostele v Magdeburku, ale jeho ostatky byly

r.1627 přeneseny na Strahov a on prohlášen zemským patronem.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)