Sv. Alžběta Uherská, vdova, řeholnice (1207 – 1231), dcera Ondřeje II. Uherského krále, manželka Ludvíka, durynského hraběte. Od mládí byla zkoušena v trpělivosti. Již jako dítě byla zasnoubena, čtrnáctiletá provdána, čtyřikrát byla matkou. Sloužila sama nemocným a chudým, zřídila pod hradem Wartburkem nemocnici i pro děti, ošetřovala v ní nejtěžší případy. Ve dvaceti ovdověla, zemřel jí muž, když se chtěl v Itálii připojit ke křížové výpravě, zbývající čtyři roky byly pro ni plné útrap. Ožebračena a vyhnána svým švagrem zakoušela plno nevděku i od těch, kterým prokazovala jen dobrodiní. Když jí byl majetek vrácen, žila dále v dobrovolné chudobě jako sestra III. řádu sv. Františka a založila špitál i chudobinec ve městě Marburku. Zemřela útrapami a vyčerpáním ve službě lásky. Čtyři roky po smrti se jí dostalo pocty světice.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)