Sv. perpetum a Felicita (s), mučednice (+202 nebo 203) z Kartága (v sev. Africe). Pronásledování křesťanů za císaře Septimia Severa bylo zvlášť kruté. Klement Alexandrijský se vyjadřuje stručně: „Denně bylo vidět křižování a upalování křesťanů.“ Vivia Perpetua stačila den před smrtí zapsat, co sama prožila, v její zprávě dále pokračovali svědkové, „aby čtením těchto věcí Bůh byl ctěn a člověk posilněn“.

   Perpetua byla dvaadvacetiletá matka z urozené rodiny, horlivá čekatelka křtu (katechumenka). Felicita rovněž mladistvá, služebná, v žaláři předčasně porodila děvčátko. Ve vězení byly teprve pokřtěny, pro setrvání ve víře odsouzeny k předhození divokým zvířatům. Otec Perpetuy využil všech – i citových pohnutek, aby ji od víry odvrátil. Na odsouzené byla vypuštěna divoká kráva, když je srazila, ale neusmrtila, byly sťaty.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)