Sv. Lev Veliký, papež a učitel církve ( papežem od r. 440 do 461), Toskáňan. Nejprve římský arcijáhen, později se osvědčil v diplomatických záležitostech, citlivé povahy, byl zvolen papežem v nepřítomnosti. Působil v době nejtěžších vnitřních situací církve (musel  čelit manichejcům a monofyzitům), stejně i vnějších (bránit kulturní svět proti Hunům a Vandalům). Osvědčil se jako silný obhájce čistoty víry, práv papežských i církve a obránce  západní kultury. Zanechal příklad neohroženého nejvyššího pastýře církve plného víry a účinné lásky k Bohu a bližnímu. O jeho moudrosti a výmluvnosti svědčí duchovní řeči (96) a o slohové dokonalosti listy (143). Jako první z papežů je ozdoben titulem „Veliký“. Za něho se konal obecný sněm v Chalcedonu (451), jehož se osobně neúčastnil, ale poslal list obsahově znamenitý, věroučný. Po přečtení museli otcové vyznat: „To je víra apoštolů, skrze Lva mluvil Petr.“

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)