Sv. Karel Boromejský, arcibiskup (1538 – 1584) v Miláně. Hraběcí syn ze severní Itálie spřízněný s Medičeji. Nadaný, brzy získal doktorát práv a bohosloví, strýc Pius IV. ho jmenoval kardinálem  a arcibiskupem milánským. Nebezpečí, že utone ve výhodách příbuzenských, sám zlikvidoval osobním sebezáporem, přísným pořádkem a jednoduchostí. Ustanovil si dva kněze, kteří ho měli upozornit na každou vadu a nedokonalost. S pastýřskou uvážlivostí a pravou horlivostí obnovil náboženský a mravní život diecéze, celou ji prošel (a k arcibiskupství náleželo 15 biskupství). V době moru, kdy denně umíralo až sto lidí, dal všechno na zmírnění nákazy a bídy a osobně poskytoval pomoc a útěchu. Zažil různá pokořování a měl být i zavražděn. Sestavil cenné instrukce pro duchovní správu a katechismus, svolával synody, do poslední chvíle dohlížel na  všechny ústavy a nadace, které založil, a zmíral na následky nachlazení na poutním místě jako kajícník. Měl prosté heslo: „Pokora“.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)