Farnost Žatec
| Vikariát: |
Louny |
| Okres: |
Louny |
| Zřízena cca 1000, v době utrakvistické povýšena na děkanství, matriky od r. 1616 |
| Děkanský Kostel: |
Nanebevzetí P. Marie (Žatec) |
| Filiální kostel: |
Korunování P. Marie (Žatec) |
| Filiální kostel: |
sv. Václava (Žatec) |
| Hřbitovní kostel: |
kostel sv. Antonína Paduánského (Žatec) |
| Obecní: |
kaple sv. Anny (Bezděkov) |
| Do farnosti patří: |
Žatec – Saaz, Bezděkov – Bezděk, Velichov – Welchau, Záhoří - Dreihof |
KATALOG DIECÉZE LITOMĚŘICKÉ 1997, biskupství litoměřické
Plán centra města Žatce
Historie kostelů a kaplí ve farnosti
ŽATEC
BUDOVA DĚKANSTVÍ čp. 133, z první třetiny 18. stol., upravena v 2. pol. 18. stol., s pozdně klasicistním průčelím, v chodbě byly nástěnné výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého od S. Noseckého, z nich devět zachováno.
UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 4 (T/Ž), Academia, Praha 1982; jiné zdroje
Siard František Nosecký, český malíř, se narodil v Praze 1693 jako syn malíře Václava Noseckého, studoval malířství u otce, filosofii na pražském učení a vstoupil r. 1714 do kanonie premonstrátů na Strahově. Roku 1721 byl vysvěcen na kněze, působil jako administrátor Chýžky a posléze klášterní provisor. Povolání jeho přinášelo mu dosti inspirací i možností pracovních. Starý theologický sál velkolepé knihovny Strahovské je zdoben freskami, z nichž větší díl jest prací Siardovou. Nástěnné malby křížové chodby klášterní a nemalá část interiérů chrámu Nanebevzetí Panny Marie na Strahově vděčí svou krásou štětci pátera Noseckého, jenž byl snad jedním z prvních učitelů Václava Vavřince Rainera. Taktéž děkanský chrám v Žatci a pražský chrám sv. Apolináře se honosí jeho malbami, které následovaly umění Karla Škréty a Jiřího Viléma Neuberte. Ve strahovské knihovně je olejová podobizna opata Mariana Hermanna od Noseckého a velmi krásný jeho autoportrét. Zemřel L.P. 1753 na řádovém panství v Píštce.
Převzato z knihy: Kalendář historický národa českého, M.J.Vochoč, L.P. 1940
KOSTEL NANEBEVZETÍ P. MARIE
Dějiny a historie
Původně románský, doložen r. 1004 a 1206, z něho dvouvětvé průčelí; dnešní je s největší pravděpodobností z 2. třetiny 14. stol. (na stavbě se pracovalo r. 1336); r. 1380 položeny základy ke zvonici; v l. 1724 – 28 postavena kaple sv. Jana Nepomuckého; po požáru r. 1738 postaveno barokní západní průčelí, patrně r. 1740; zvonice postavena v l. 1770 – 73 stavitelem P. Loschem; r. 1840 nově pokryta zvonice a její vnějšek restaurován; v r. 1840 poškozena požárem část klenby kostela, poté obnovena zednickým mistrem A. Grimmem; v r. 1857 celý vnějšek kostela nově omítnut; helmy západních věží postaveny za vedení fr. Tipmanna. V r. 1897 doplněny v lodi hlavice a pásy žeber, zvýšen jižní portál a zřízena tu gotická klenba, postavena kruchta, zvětšena některá kostelní okna, obnovena kaple sv. Jana Nepomuckého a postaven vstupní oblouk ke kapli sv. Jana Nepomuckého.
V letech 1993 a 1994 celý vnějšek kostela nově omítnut. Další a poslední náročná renovace vnitřních prostor chrámu (nová elektroinstalace, malování interiéru včetně klenby) byla provedena v letech 2004 - 2007, kdy po třech letech dne 3. 6. 2007 byl děkanský kostel znovu otevřen.
Architektura a tvarosloví
Síňové gotické trojlodí s užšími bočními loďmi, s polygonálním presbytářem s předsíní po jižní a sakristií po severní straně a s barokním západním dvouvětvým průčelím. Po jižní straně kostela zvonice. Trojlodí a presbytář členěny opěráky, portály a vysokými hrotitými okny s kružbami; západní průčelí, s portálem v ose, sevřeno dvěma věžemi po stranách a ukončeno trojúhelníkovým štítem. Zvonice členěná na nárožích vysokým pilastrovým řádem a kryta cibulovitou bání.
Presbytář sklenut křížovými žebrovými klenbami a v závěru dosedají žebra paprsčitě na svazkovité přípory; trojlodí s vestavěnou kruchtou, děleno válcovými pilíři a sklenuto křížovými klenbami na žebrech, které dosedají na konzoly.
Kaple sv. Jana Nepomuckého připojená k jihozáp. nároží kostela, je polygonální, členěná na nárožích zevně i uvnitř pilastry a sklenutá kupolí s lucernou; předsíně sklenuty křížovými žebrovými klenbami.
Nástěnné malby v presbytáři a na kruchtě od L. Reimbotha; v kupoli kaple sv. J. Nepomuckého freska se scénami ze života sv. Jana Nepomuckého od J. A. Czetsche (Gensche ?) z r. 1746; fragment nástěnné malby na archivoltách vnějšího jižního portálu je v dnešní podobě dílem opravy z 19. stol.; sklomalby v oknech vznikaly od konce 19. stol., podle návrhu prof. Bauma provedla firma Tschörner.
Hlavní oltář se sochami sv. Petra a Pavla, Norberta, Augustina, Zikmunda a Václava raně barokní od V. Styrla z r. 1670, obraz Nanebevzetí P. Marie od A. Stevense ze Steinfelsu z r. 1668 (restaurován v r. 1838 ve Vídni), v oltářních nástavcích obrazy sv. Norberta a Boha Otce od neznámých autorů; oltář sv. Anny pseudogotický s barokním obrazem sv. Anny, patrně ze starého oltáře z r. 1699; oltář sv. Kateřiny pseudogotický, s raně barokním obrazem Stětí sv. Kateřiny, patrně ze starého oltáře z r. 1661; oltář Panny Marie Bolestné pseudogotický, s barokním obrazem P. Marie Bolestné z r. 1737 (ze starého oltáře); oltář Nesvětější Trojice pseudogotický s obrazem od V. Kandlera (r. 1866 uváděný jako nový). Na pilířích v lodi raně barokní sochy od V. Styrla: sv. Kryštof z r. 1664, sv. Vít z r. 1665, Madona z r. 1664, sv. Josef z r. 1664, sv. Zikmund z r. 1665; sousoší Kalvarie od stejného autora z r. 1666, raně barokní, v životní velikosti na novém podstavci (na soklu nápis vztahující se k padlým v 1. Světové válce). Do ostění západního portálu vezděn románský reliéf sv. Petra z 1. pol. 13. stol. Kazatelna z doby kolem r. 1890, obnovena r. 1936; cínová barokní křtitelnice od J. Götzera z r. 1716; varhany od firmy Schiffner z Prahy z 19. stol.;
Křížová cesta (z let 1949 – 1950) je provedena v lipovém dřevě, zlacená, každé zastavení má v horní části kruhový díl s číslem zastavení a křížkem, celý tento díl je zlacen plátkovým zlatem. Řezbářské práce provedl akad. sochař František Rada, zlatnické práce a polymety prováděl mistr Ladislav Kozány z Jihlavy. O realizaci křížové cesty se zasloužil žatecký děkan Josef Gerlak Mazal a Josef Bedřich, bankovní úředník. Oba jsou věrně vyobrazeni na posledním 14. zastavení (Josef z Arimatie a Nikodém).
KLÁŠTERNÍ KOSTEL KORUNOVÁNÍ P. MARIE
Dějiny a historie
Již během sporu o umístění kláštera, který byl řešen až v Římě, byli vysláni v r. 1675 do Žatce čtyři první kapucíni a založili zde tzv. řádový hospic. Souhlas se stavbou dala žatecká obec pod podmínkou, že se kapucíni sami vypořádají s majiteli stavenišť a že stavba bude celá provedena na náklady dobrodinců, bez nároků na příspěvky města. Velkou část stavby financovala Ludmila Eva Františka, hraběnka Krakovská z Kolovrat.
Od dvacátých let 19. století byly zahájeny zásadní úpravy, které s přestávkami trvaly až do počátku 20. století. Výsledkem je současná podoba konventu i kostela. V osmdesátých letech 19. století také začali kapucíni části budovy i zahrady pronajímat (výčep vína, později i fotoateliér).
Klášter byl zrušen v r. 1950 a po dlouhá léta sloužil jako domov důchodců. I ten zde však byl v osmdesátých letech 20. stol. zrušen a od té doby není budova kláštera využívána.
V polovině 90. let 20. stol. byla opravena fasáda klášterního kostela a položena nová kameninová střešní krytina.
Architektura a tvarosloví
Kostel je raně barokní z l. 1676 – 83. Jednolodní, s pravoúhlým presbytářem se sakristií a s kaplí po severní straně lodi. Hlavní průčelí hladké, ukončené trojúhelníkovým štítem; v ose portál a nad ním reliéf Stigmatizace sv. Františka. Presbytář sklenut valenou klenbou, loď sklenuta valenou klenbou s lunetami, dosedajícími na ploché pilastry; dřevěná kruchta.
Hlavní oltář raně barokní, kolem r. 1683, s postranními brankami, uprostřed obraz Korunování P. Marie, po stranách sochy sv. Václava a sv. Ludmily; oltáře sv. Františka a sv. Antonína Paduánského barokní, s obrazy světců z doby kol. r. 1700; oltář Sv. rodiny rokokový, z doby kol. r. 1750; oltář sv. Josefa v postranní kapli s barokním obrazem světce z 1. desetiletí 18. stol., postranní obrazy sv. Jáchyma a Anny a obraz Boha Otce v nástavci barokní, od J.J. Heinsche z l. 1705 – 10; na jižní stěně kazatelna s luisézními motivy; barokní varhany.
KOSTEL SV. VÁCLAVA raně barokní, z 2. pol. 17. stol. K lodi téměř čtvercové, z hrázděného zdiva se pojí presbytář téže šíře, uzavřený dvěma stranami trojúhelníka. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami a hřebínky, triumfální oblouk půlkruhový, se seseknutou hranou a římsou, v lodi nový dřevěný strop.
UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 4 (T/Ž), Academia, Praha 1982; jiné zdroje
KOSTEL SV. ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO (hřbitovní kostel)
BEZDĚKOV
KAPLE SV. ANNY z r. 1823, renovována v r. 1948; obdélná, s konkávně vyhloubenými východními nárožími. Uvnitř strop a dřevěná kruchta. Oltář raně barokní z 3. Čtvrtiny 17. stol. s boltcovou ornamentikou; malovaná okna z r. 1905; obraz sv. Norberta z 1. pol. 19. stol.
UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 1 (A/J), Academia, Praha 1977
